Trdelník

Asi jsem trdlo, ale dožila jsem se téměř 40-ti let nepolíbená trdelníkem. Na trzích a podobných akcích si dám totiž vždycky radši kus masa - a ideálně i pivo, ale veleznámý trdelník jsem donedávna znala jenom podle vůně. Až před pár dny, na každoročním zahájení lázeňské sezóny v Mariánkách u našich jsem si trochu ždíbla od mamči, abych věděla, o co celé ty roky přicházím, ale protože jsem byla lehce přecpaná od oběda (no masem a pivem, jak jinak), ten žibeček mi stačil. Ale protože teď jedeme "otevírat" Frantovky, kde jsou naši na pobytu, vybavil se mi hnedle trdelník a příležitost vyzkoušet domácí a dovézt jim ho na ochutnávku. Sáhla jsem po receptu z knihy Ruce v mouce (najdete ho i zde na stránkách Pekárnománie), který mne potěšil už tím, že těsta nebylo přehnaně moc - většinou si první zkoušku nového receptu dělám z poloviční dávky.
Protože nemám dřevěné "trdlo", namotala jsem část těsta na kremrolové trubičky a část na dvě malé sklínky od marmelády, obalené alobalem a potřené máslem. Jediné, kde jsem improvizovala, byla směs k posypu - tu jsem si vytvořila podle vlastní chuti a nálady.


těsto
  • 100 g hladké mouky
  • 100 g polohrubé mouky
  • 70 g vody
  • 30 g mléka
  • 30 g změklého másla
  • 30 g cukru krupice
  • 1 žloutek
  • 8 g čerstvého droždí
  • špetka soli
formy, potření, posyp
  • máslo na potření formiček či sklenic
  • sklenice nebo formičky na kremrole
  • alobal (na sklenice)
  • 1 napěněný bílek
  • 2 lžíce mletých mandlí
  • 2 lžíce mandlových plátků 
  • 3 lžíce hnědého cukru
  • 1/2 lžíce skořice
  • 1/4 lžičky kardamomu (nemusí být)
  • 1 lžíce ovesných otrub (nemusí být)


- do mísy rozdrobte droždí, zasypejte 2 lžičkami cukru a nechte rozpustit na kaši, poté přidejte všechny ostatní suroviny a vypracujte hladké a vláčné těsto, které dejte přibližně na 60 minut kynout - jednoduše do té doby, než dosáhne dvojnásobku

- než vám těsto vykyne, připravte si směs na posyp - mandlové plátky podrťte mezi prsty, aby vám vznikly menší kousky a pak promíchejte s ostatními surovinami

- připravte si i sklenice nebo formičky od kremrolí - formičky pomažte máslem, sklenice obalte alobalem a potřete máslem - podle velikosti sklenic a množství těsta budete potřebovat asi tak 6 menších marmeládových sklenic nebo cca 15 formiček na kremrole

- vykynuté těsto rozdělte na díly, z každého vyválejte tenkého hada, zakryjte utěrkou a nechte 10 minut kynout - zároveň dejte rozpálit troubu na 230°C

- odpočinutá háďata namotejte na vybranou "formu" - oba konce zaviňte a zastrčte dospodu, aby se vám trdelníky nerozmotávaly - zavinování a zastrkávání konců vypadá zprvu sice trochu složitě, ale po chvíli získáte cvik a půjde to samo

- namotané těsto promačkejte, aby se těsto rovnoměrně rozložilo, potřete napěněným bílkem a obalte ve směsi

- formy naskládejte na plech vystlaný pečícím papírem - já si kremrolové formičky podložila kovovými formičkami na trubičky, aby neležely přímo na papíru

- když máte troubu rozehřátou, vložte trdelníky do trouby a pečte na 230°C dle výkonu trouby dozlatova

- ihned po upečení opatrně stáhněte těsto z formičky či láhve, po chvilce vyfoukněte horký vzduch (potřeba je to hlavně u těch malých), nechte na mřížce vychladnout a pak už si jen nechte chutnat

Popelák


U nás doma se na semínka nikdy moc nehrálo. Jednou za čas jsem si upekla podle své chuti, tj. sem tam nějaký to zrníčko víc nebo míň, což bylo přivítáno nesouhlasným mručením pánské části rodiny, syn se dokonce ohradil, že chleba dobrý, ale ty semínka jakooo. Tak jsem jim začala do chleba nenápadně v podobě zápary pašovat aspoň vločky, pohanku (která je pro oba přímo smrtelně jedovatá), quinou nebo jáhly. Až jsem jednou našim upekla a vezla "chléb pro Popelku" z knížky "Upečeno s láskou". Syn neměl moc dobrý oběd ve škole, takže uprosil babičku, aby mu zakrojila k svačině. Načež během chvilky zahlásil, že bychom ten chleba mohli vzít domů, že už je stejně načatej a já že mám babičce upéct nějaký jiný, nenakrojený. No měl smůlu, ale já naopak radost, že mu šmakovalo. Hned týden na to následoval další pokus, tentokrát už jsem šla podle sebe - a vezla jsem chleba sestřence a bratránkovi. Ráno nám ho sestřenka nakrájela k snídani, tak jsem viděla střídu i chuť. Pak už přišlo jenom dlouhé "pilování". Pozměnila jsem záparu, vyzkoušela pár věcí a způsobů zadělávání těsta, až jsem při posledním pokusu (teda já naivka myslela, že je poslední), přidala víc vody s tím, že chleba šoupnu do formy, protože na větší péči nebyl čas. Jenže těsto se rozhodlo že mne překvapí, drželo pěkně pohromadě i přes tu hromadu semínek, která v něm je, dokonce se dalo překládat, ba co víc, dalo se v pohodě stočit do ošatky. Takže bylo jasné, že po posledním pokusu přijde poslední poslední pokus, aby mi potvrdil ty šílený čísla, který mi po zadělání zůstaly viset v hlavě. 91,66 %. To je hydratace bez zápary. Přičítala jsem dobrý výsledek hlavně přítomnosti manitoby, kterou do těsta občas přidávám, celkem dost pije, ale jeden pokus byl i bez ní a šlo to tak. Tak je mi to celý trochu záhadou. Ale co, nemusíme vždy vědět jak - hlavně, že to funguje.



rozkvas
  • 20 g žitného kvasu
  • 100 g žitné mouky
  • 150 g vody
zápara
  • 200 g semínek
  • 220 g vody
těsto
  • rozkvas
  • zápara
  • 160 g pšeničné chlebové mouky
  • 100 g manitoby nebo hladké 00 či pšeničné chlebové
  • 180 g vody
  • 10 g soli
  • 5 g kmínu
  • 1 lžíce melasy (není nutné)


- začínáme klasicky rozkvasem - je řidší, takže počítejte s tím, že bude také o dost dřív hotový, pokud potřebujete natáhnout čas, dejte jen 100x100 a zbývající vodu nezapomeňte přidat do těsta

- společně s rozkvasem (nebo den předem, jen ji pak nezapomeňte před autolýzou vytáhnout z lednice) si připravte záparu - já dávám mix len, slunečnice, sojové vločky, trhanka, konopné semínko nebo přidávám instantní pohankové vločky, jáhlový bulgur, pšeničnou grahamovou mouku (hrubou), spadla mi tam i barevná quinoa, prostě většinou dávám co mám a co potkám, základem jsou vždycky 3-4 lžíce lnu (vyzkoušený světlý i tmavý), zbytek dávám podle nálady, ale vypustila jsem ovesné či žitné vločky, protože ty chleba velmi mírně zhutňují, což samozřejmě ale na chuti nevadí, kdo chce použít, ať klidně dá - je zápara téměř 1:1, nikde v ní nestojí žádná voda, ale naopak všechno vypijí semínka a směs je kompaktní, hustá a mazlavá

- když máte rozkvašeno, smíchejte rozkvas s moukami, vodou a nechte hodinu odpočinout

- poté do těsta přidejte melasu, sůl a kmín, propracujte a když máte těsto hladké, přidejte záparu a pořádně těsto promíchejte - já dělám zásadně rukama a míchám, dokud nemám špičky prstů čisté

- hotové těsto dejte kynout a dvakrát po 45 minutách namočenou rukou pořádně přeložte, po druhém přeložení nechte ještě 30 minut kynout

- vykynuté těsto stočte, ze všech stran potřete pohankovou moukou (zabraňuje přilepení chleba) a vložte do ošatky vystlané plátnem či utěrkou

- dejte zhruba na 2 hodiny kynout a nezapomeňte si včas rozpálit troubu

- pečte na 250°C po dobu 15 minut, poté stáhněte na 190-200°C a dopečte ještě 35 minut

- po upečení nechte volně vystydnout na mřížce - pokud by se vám u chleba náhodou objevil brousek, prodlužte příště pečení, díky vysokému obsahu vody je potřeba chleba pořádně vypéct



Trhané maso

Trhané maso jsem objevila prvně na nákupech v Německu.. Teda jako slyšela jsem o něm už dřív, ale nějak nebyl čas ani nálada ho zkoušet připravit doma. Až jsem jednou koupila krabici, která čekala na svůj čas v lednici a jednoho hladového večera nám "spadla" do tortill. Maso jsme vyzkoušeli kuřecí i vepřové, maso bylo krásně křehké, ale celkově mne odrazovalo příliš velké množství soli, které vyloženě - i přes méně osolený dresing a zeleninu, rušilo. Nakonec mi to nedalo a když jsem po čase dělala k obědu hovězí na víně, kus masa jsem ulila a strčila do trouby na zkoušku. Peklo se dlouho, předlouho, ale večer s domácími žemlemi na "hambáče" to bylo neskutečné nebe v hubě. Což byla poslední pomyslná kapka na cestě k "vlastnímu masu". A taky pěkný červík v hlavě. Kořenila jsem totiž od oka, takže jsem nevěděla, čeho jsem dala kolik, pak, než jsem stihla maso natrhat, mi vylil chlap při úklidu kuchyně aktivně výpek z pekáče a ve finále jsem druhý den zjistila, že mi vyhodil i nahozený rozpis surovin. Jako by nevěděl, že malé popsané lístečky se u nás zásadně nevyhazují. Takže na start, zkusíme kuře.. ne, to není ono, to je moc.. tak znovu a ideálně lépe. Další a zatím poslední pokus s vepřovým dopadl zdá se optimálně, tak tady máte recept.


  • 1-1,2 kg masa - hovězí krk, vepřová plec, krkovice
  • 1 malá cibule
  • 1/2 malého citronu
  • 3 lžíce hnědého cukru
  • 1 lžíce sladké papriky
  • 1 lžíce soli
  • 1 lžička sušeného listu koriandru
  • 1 lžička uzené papriky
  • 1 lžička sušeného česneku
  • 1/2 lžičky římského kmínu
  • 1/2 lžičky mletého zázvoru
  • 1/4 lžičky kajenského pepře nebo chilli - nebo dle chuti
  • čerstvě mletý pepř

- v malém hrnku nebo misce smíchejte všechny suché přísady 

- v kořenící směsi obalte maso ze všech stran, vložte do pekáče, lehce podlijte, přidejte citron a rozkrojenou cibuli, vložte do trouby vyhřáté a dejte při 180°C péct na 30 minut

- poté maso otočte, vyndejte citrón, pekáč dejte zpátky do trouby, stáhněte teplotu na 130°C, přiklopte a pečte zhruba 5 hodin (u hovězího dle potřeby), občas maso otočte, zkontrolujte, dle potřeby podlijte či přelijte výpekem

- správně upečené maso jde pěkně a lehce trhat na vlákna, pokud jsou příliš dlouhá, stačí je překrájet - kdo má chuť, může maso ještě promíchat s výpekem nebo jeho částí - případně výpek zahustit trochou jíšky a pár minut svařit na omáčku a poté vmíchat do masa

- a na závěr ještě tip na servírování - my máme rádi jakékoli trhané maso v tortillách nebo jako "burgery" - recept na perfektní domácí žemle najdete zde

- náplní je kromě masa jakýkoli oblíbený listový salát, popř. čínské zelí, barevná paprika, rajče, místo majonézy dáváme smetanový případně jogurtový dresing s čsenekem - recept zde, k hovězímu burgeru se mi skvěle hodil i čerstvý kozí sýr s medem

- a ještě jeden mini tip - pokud vám při vaření polévky - třeba z kachny - zbude větší množství masa, oberte ho, hoďte na pánev k lehce zlatavé cibuli, prohřejte a dál použijte podle chuti

Marcipánové pletýnky

K narozeninám jsem si koupila knížku "Poctivý domácí chléb" pana Emmanuela Hadjiandreou, ale z nedostatku času jsem jí odložila stranou a dostala se k ní až zhruba po půl roce. Po prolistování mne okamžitě zaujalo pár receptů, jeden dokonce natolik, že jsem začala shánět neobvyklé koření "mahleb". Ale o tom jindy. Druhý recept, který jsem zařadila okamžitě na "to do list" a pálil mne celý pracovní týden, byly tyhle pletýnky. Plundrové těsto, naplněné marcipánovou náplní a potřené meruňkovou marmeládou. Suroviny jsem měla po ruce všechny, ale jediné co mi scházelo, byl čas. Samotné pečení a plundrové těsto jako takové není složité, ale jeho příprava je lehce běh na delší trať. Ovšem, když víte, jaký výsledek vás čeká, rádi mu dopřejete jeho "maraton". A to jsem teprve matně tušila, jak výbornou věc se chystám péct. Nakonec se všechno posunulo dokonce ještě víc, než jsem čekala, spát jsem šla až těsně před půlnocí a do postele mne doprovázela sladká vůně rozinek a mandlí.


těsto
náplň
  • 50 g marcipánu
  • 50 g másla
  • 50 g hladké mouky
  • 35 g moučkového cukru
  • 1 vejce
na potření, posyp
  • meruňková marmeláda (bez kousků)
  • 100 g rozinek
  • plátky mandlí

náplň
- utřete marcipán s máslem, moučkovým cukrem, poté vmíchejte mouku a vejce - spojte v hladkou pastu

- plundrové těsto rozválejte na obdélník 30x40 cm

- plát těsta potřete slabou vrstvou meruňkové marmelády - nedávejte úplně ke krajům, poté natřete připravenou marcipánovou směs

- spodní polovinu těsta posypejte rozinkami

- horní polovinu bez rozinek přehněte směrem dolů a vzniklý plát po stranách přimačkejte, aby se vám kraje spojily

- ostrým nožem nebo kovovou stěrkou nakrájejte na pruhy o síle zhruba 2,5 cm

- vezměte dva pruhy, každý trochu natáhněte a zapleťte do sebe - správně se mají uvázat "kytičky", ale náplň mi vytékala, tak jsem zvolila šetrnější a rychlejší způsob

- dejte zhruba na 40 minut kynout - jednotlivé vrstvy se vám mají začít pomalu oddělovat od sebe

- zavčasu si dejte vyhřát troubu na 250°C

- po vložení plechu do trouby stáhněte teplotu na 220°C a pečete do zlatavé barvy po dobu 12-15 minut, při slabší troubě max. 18 minut

- pletýnky nechte částečně zchladnout, poté je potřete horkou meruňkovou marmeládou a posypejte mandlemi - případně se dají ještě zacákat cukrovou polevou

Simit

Když jsem prvně pekla siciliano, zjistila jsem, že asi miluju sezam na pečivu. Stejně tak mne ohromily kváskové bagely - nejvíc mi chutnaly právě ty sezamové. Přitom vím, že když ho přidám dovnitř do těsta, vyloženě mne tam ruší, ale pečivo obalené v sezamových semínkách je pro mne neskutečná lahoda. A tak když jsem před časem viděla fotku tureckého simit, bylo jasné, že tohle musím časem rozhodně vyzkoušet. Nakonec jsem dokonce neplánovaně skončila u kváskové verze - a to nemám ve zvyku péct pečivo z kvasu, droždí je pro mne v některých věcech nezastupitelné. Ikdyž třeba ty bagely.. ty jsou fakt nej z kvásku.
Ale zpátky k receptu - těsto bylo neplánovaně, kvůli nabitému programu, v lednici 36 hodin, překládala jsem až 3x během pobytu v lednici. Za mne - čím víc času stráví pšenice v lednici, tím líp. Upéct bych se nebála určitě ani z droždí, jen bych se přimlouvala za verzi s omládkem - předkvasit 150x150 g mouka, voda plus 10 g droždí, ale kdo nemá čas, má hlad nebo nemá trpělivost, tak klidně dejte 20 g čerstvého droždí na recept.


rozkvas
  • 75 g hladké mouky
  • 45 g vody
  • 1 lžička pšeničného kvásku
těsto
  • rozkvas
  • 475 g hladké mouky
  • 200 g vlažné vody
  • 100 g mléka
  • 100 g oleje
  • 10 g soli
nálev, posyp
  • 150 g vody
  • 50 g melasy
  • 100 g praženého sezamu

- rozvkas nechte vyběhnout do dvojnásobku - časově to může dát 8-12 hodin - ideální je v tomto případě "gumičková metoda" - dejte rozkvas do průhledné nádoby, označte začátek a konec (případně jenom konec) pomocí gumičky - či čáry fixem a dejte kynout

- poté smíchejte všechny suroviny, vypracujte hladké vláčné těsto a to dejte na 1,5 hodiny kynout - během doby co 30 minut přeložte, poté uschovejte do chladu aspoň na 12 hodin - kdo nechce jít přes lednici, kynout bych nechala cca 3 hodiny s překládáním po 45 minutách - kdo překládal před lednicí, nemusí už v chladu překládat, mě z časových důvodů nevyšlo překládání před lednicí, tak jsem překládala až v ní

- vykynuté těsto rozdělte na díly o cca 100 g - z nich vyválejte 50-60 cm hady, lehce je poválejte v mouce, svažte do volného do uzlu a následně do věnečku - zkoušela jsem klasické "simit" vázání, ale se studeným těstem mi to moc nevycházelo, takže jsem pak sáhla po svém obvyklém "kaiserkovém", který má trochu méně jemné točení - návod na uzly najdete zde

- po umotání věnečky namáčejte do melasové vody - melasa by měla být hroznová, ale bohužel, tady u nás jsem objevila jenom třtinovou - a obalte v nasucho opraženém sezamu (bacha, ten si nespalte)

- na pečícím papíře na zakrytém plechu nechte kynout hodinu a pečte v zapařené troubě na 250°C zhruba 20 minut

Bramborové bulky

Pamatujete z obchodu takové to mřížkované bramborové pečivo? Bramborová želva nebo bramborová kostka se mu říkávalo. Kdysi bývalo téměř všude, ale třeba u nás na malém městě už ho dneska nepotkávám. Prvně jsem ho zkoušela vymyslet už někdy před 7 lety, ale nebylo to ono. Pak během dalších let mi to vždycky jednou za čas nedalo, zkusila jsem, ale pořád jim něco chybělo a tak šel recept zase k ledu. Pak jsem na celé korytnačky jednoduše zapomněla a vynořily se až nedávno, když jsem dumala nad tím, co bych tak spáchala na večeři.
Zbyla mi od oběda vařená brambora. Tak jsem přidala do těsta na housky, nějak umíchala posyp a čekala, co z toho vyleze. Dobré to bylo.. ale pořád tomu něco chybělo, pořád to nebylo ono. Načež se mi naštěstí druhý den seply mozkové závity a mně došlo, že velkopekárna těžko bude používat vařené brambory a tudíž tudy cesta nevede.
Celkem pracně jsem se tedy pustila do shánění bramborových vloček. Zdravá výživa neměla a ani objednat se paní nepodařily, až jsem je objevila kdesi na internetu, překousla poštovný a objednala. Abych vzápětí zjistila, že bych si vlastně vystačila s bramborovou kaší v sáčku (bez mléka), kterou koupíte běžně v obchodě. Jediný rozdíl tam byl v barvivu - kaše z obchodu obsahovala kurkumín - přírodní barvivo extrahované z kurkumy a "moje" vločky přímo kurkumu. Jinak oboje 99% bramborových vloček a nějaké ty stabilizační látky, aby to přežilo nějakou dobu balené, že.. No a pak už jenom stačil pokus - omyl - vyzkoumat, jaký poměr, doladit složení a mohlo pečivo vyrazit do světa.. teda v našem případě spíš do zásoby do mrazáku.


preferment
  • 150 g hladké mouky
  • 150 g vody
  • 10 g sladěnky (v nouzi lze nahradit 1/2 lžičkou cukru)
  • 10 g čerstvého nebo 3-4 g sušeného droždí
těsto
  • preferment 
  • 350 g hladké mouky
  • 225-250 g vody
  • 50 g bramborových vloček
  • 30 g změklého sádla
  • 10 g soli
  • 1 žloutek
na posyp a potření
  • 2 lžíce ovesných nebo pšeničných otrub
  • 2 lžíce lněného semínka
  • 1/2 lžičky sušeného česneku
  • 1/2 lžičky soli
  • bílek

- den před pečením si připravte preferment - smíchejte vodu, mouku, droždí a slad, nechte zhruba hodinu postát na lince a ukliďte na noc do lednice, z té vyndejte až tak 1,5 hodiny před zaděláváním těsta

- druhý den smíchejte preferment s vodou, moukou, bramborovými vločkami, sádlem a solí na hustší hladké těsto - pokud vám vadí žloutek, tak být nemusí

- hotové těsto dejte vykynout na 1,5-2 hodiny, možná i trochu déle, záleží na teplotě, těsto jednoduše musí dosáhnout dvojnásobku původní velikosti

- po vykynutí rozdělte na lehce pomoučeném vále na díly - pozor, těsto kynutím trochu rozvolní a lepí, to je práce brambor, ale stačí trochu namoučené ruce - před vložením na pečící papír ještě každou kuličku lehce oválím v mouce

- z dílů vytvarujte bulky (či jiné tvary) - já dávám kousky kolem 92 g a nechte 30 minut zakryté kynout, zavčasu si dejte nahřát troubu na 230°C

- v mixéru lehce promixujete směs na posyp

- před pečením pomašlujte bílkem (kdo nemůže vejce, zastříkne vodou) a posypejte připravenou směsí - případně dle fantazie nařežte žiletkou

- pečte na 230°C po dobu 20-25 minut, po upečení nechte volně vychladnout na mřížce

Piškotové MIKY

Před časem jsem projížděla kdesi "retro" fotky se zákuskama a vzpomněla jsem si najednou z ničeho nic na "mikiny". Nadýchané piškotové těsto s jahodovou a meruňkovou marmeládou, které jsme se sestrou milovaly. Kupovala nám je kdysi jednou za čas babička v Plzni a naposledy vím, že jsem je sehnala na Masaryčce ve Varech asi v 15-16 letech. A teď vám naskočí takový brouk do hlavy. No hrůza. Prv jsem zkusila poptat recept u kamarádky, o které vím, že hodně peče, ale neměla: Jen mi trochu osvěžila paměť. Že dole nebyl piškot, ale linecké kolečko, marmeláda a piškot až navrch.
Hm.. to bychom měli.. ale kde teď sehnat ty typické hliníkové "vaničky", ve kterých se pekly a přímo prodávaly? Proseděla jsem u počítače pár dní, až našla někde po asi 250 kusech. No díky, fakt nepeču ve velkovýrobně. Takže smůla, odkládáme, případně budeme pátrat po obchodech.
Odložila jsem myšlenky na miky na pár měsíců k ledu, ale brouk se nedal - naskočil po čase znovu. To už jsem slevila nároky a místo hliníku začala hledat papírové formy. Nakonec nezbylo, než je objednat před internet - jenže jsem "moudře" objednala jenom 10 kousků. No, kde byla hlava, netuším.
Takže první zkušební dávka proběhla, přinesla sebou pár vzpomínek.. a taky potřebu dalšího pokusu. Proběhla u nás doma debata o potřebnosti papírových forem - nechtělo se mi je objednávat a platit další poštovné, navíc mi trochu vadí to plýtvání papírem, manžel zase argumentoval spotřebou vody při mytí formiček. Mno, nakonec vyhrála pohodlnost a hlavně praktičnost. Formičky na tartaletky (které jediné mi přišly vhodné k použití) sice doma mám, ale pokud chci část pečení darovat, hledejte je pak po rodině a známých, když vás příště zase popadne chuť něco tvořit. Ve hře byly i muffinové košíčky, ale ty jsem nakonec ani nezkoušela, jsou prťavé a podle mého by to byly moc velké jednohubky. A to mám většinou "mini verze" v čemkoli ráda. Kdo by teda chtěl zkusit a nechce objednávat formy na miky, ať se ke své verzi nějak prokouše. Já vám tady nadhodím odkazy na formičky, které jsem vyzkoušela já - oboje jsou v pohodě, záleží jen na vás, které si vyberete - buď ty 78x20 mm s děrovaným dnem nebo trochu větší 90x20 mm. Na tu menší jsem měla vykrajovátko a na tu větší jsem zase vykrajovala skleničkou.


linecké těsto - na 10-12 kousků
  • 125 g hladké mouky
  • 62 g moučkového cukru
  • 62 g změklého másla
  • 1 žloutek
  • trochu mléka
  • trochu citrónové kůry
  • šp. soli
piškotové těsto
  • 4 vejce
  • 120 g polohrubé mouky
  • 120 g cukru krupice
  • kůra z 1/2 citronu
  • špetka soli
na náplň
  • jahodová nebo meruňková marmeláda


linecké
- nejprve si - klidně pár dní předem - udělejte linecké těsto - smíchejte všechny suroviny tak, aby vám vyšlo hladké a tvárné těsto - mléko dávejte po trošičkách, záleží na mouce, ale nebude ho moc - max. 1 lžíce

- hotové těsto dejte aspoň na 30 minut odpočinout do lednice (pokud si ho uděláte předem, vyndejte tak půl hodiny před zpracováním), následně vyválejte natenko a vykrájejte z něho kolečka potřebného tvaru, ta naskládejte do formiček a na několika místech propíchejte vidličkou - vznikne vám zhruba 10-12 formiček, záleží na vás a na síle vyváleného těsta

- troubu rozpalte na 200°C a kolečka v ní předpečte přibližně 8-10 minut - podle jejich síly, neměly by moc chytit barvu, maximálně lehounce

piškot
- zatímco se rozpaluje trouba a chystáte se péct, oddělte bílky od žloutků, v míse je vyšlehejte se špetkou soli na polotuhý sníh, přidejte cukr a vyšlehejte do pevného, tuhého sněhu - když vytáhnete šlehací metly, musí se vám na jejich konci udělat pevné sněhové špičky

- poté postupně do sněhu opatrně zašlehejte žloutky a kůru, vařečkou vmíchejte mouku


MIKY

- na předpečená kolečka dejte 1,5 lžičky marmelády, rozetřete a zakryjte zhruba 2 lžícemi piškotového těsta

- pečte v troubě vyhřáté na 180-200°C po dobu 20-25 minut

- vychladlé MIKY se můžou jíst už v den upečení, ale mnohem lepší jsou, když se rozleží do druhého dne







Tortilly špaldové

Tortilly plněné kuřecím, případně trhacím masem, zeleninou a česnekovým dresinkem jsou u nás oblíbenou večeří po celý rok a málokdy je stihnu nafotit třeba jenom pro inspiraci. Stojím totiž většinou u pánvičky, ohřívám placky, plním, motám, předávám dál, občas stihnu jednu na stojáka i sníst, než se přihlásí další hladový krk, že chce přidat. A protože u nás takhle "frčí", bylo jasné, že se pokusím o domácí. Několikrát jsem vyzkoušela nějaký recept, abych si nechala zajít na pěkně dlouho chuť - suché, lámavé, nedobré, tuhé, gumové, prostě vždycky z toho vylezlo něco, co vás otráví spolehlivěji jak strichnin.
Pak jsem objevila na jednom slovenském webu La petit Mary recept, který mi hodně, ale fakt hodně dlouho ležel v telefonu, občas jsem ho omylem otevřela, ale stejně bylo pořád jednodušší, počkat na akci v Lidlu a tam si za pár kaček to jedno balení na večeři koupit. Až jsem jednoho dne měla trochu víc času a konečně jsem slovenský recept zkusila. Výsledkem byly hodně tenké placky, druhý den podobné spíš lavaši, ale chuťově dobré, nebetonové, jen ta práce s těstem se mi moc nelíbila, hůř se válelo, natenko to muselp jít hodně silou, atd. Takže recept putoval někam na "pozadí"mysli, kam ukládám recepty, které chci ještě zopakovat a vím, že jednoho dne samy, ve správnou chvíli, vyskočí.
A taky že jo. Nakonec přeci jen přišel jejich den D, recept prošel malou změnou, pak taky zatěžkávací zkouškou - odložením stranou do doby večeře i druhého dne. Po změně poměru mouky můžu říct, že se mi s těstem mnohem lépe pracovalo při rozvalování, dalo se zpracovat téměř do posledního drobku, povedlo se mi upravit i tvar okrojením podle dezertního talíře (na velikost pánve), čímž jsem předešla jak nevzhlednému tvaru, ale hlavně nepěkným a tvrdým krajům. Vyzkoušela jsem skladování pod vlhkou utěrkou, které mne napadlo už u prvního pokusu - tam jsem se ještě řídila postupem Mary.
Nakonec mi tedy vznikly tortilly, které se na omak těm kupovaným moc nepodobají a rozdílné jsou i na chuti - jemnější, méně buchtovité a díky použité celozrnné mouce i zdravější. Dobré jsou nejen naplněné masem, ale výborné jsou také na svačinu do práce nebo do školy - s čerstvým sýrem nebo žervé, šunkou, libovolnou zeleninou a smotané do "palačinky".


  • 245 g hladké špaldové mouky
  • 140 g celozrnné špaldové mouky
  • 270 g vroucí vody
  • 50 g oleje
  • 7 g soli


- do mísy prosijte obě mouky se solí, přidejte olej a nakonec přidejte vroucí vodu - vlijte opatrně, ať se neopaříte nebo nespálíte - lžící nebo vařečkou spojte do co nejvíc hladké hmoty a pokud to zvládnete, promíchjte těsto dohladka rukama, snažte se pracovat rychle, aby vám těsto příliš nevystydlo

- po poté zakryjte mísu a dejte na 20 minut odpočinout - ideální je mít těsto přímo v míse nebo nádobě s víkem

- odpočinuté těsto rozdělte na díly o váze 100 g a tyto postupně rozválejte - díly, se kterými se nepracuje doporučuji mít uschované a zakryté v míse

- na sporák dejte rozpálit suchou pánev, vedle dejte talíř, vlhkou látkovou utěrku a než se pánev nahřeje, na lehce pomoučeném vále vyválejte první díl těsta na placku - lépe dělat opravdu tenké - tvar můžete poupravit pomocí rádýlka, nože nebo kolečka na pizzu okrojit do velikosti pánve, já okrajovala podle dezertního talíře, položeného na placce a kolem něj jsem nechávala zhruba 2 cm okraj 

- placku opečte z obou stran - dokud nenaskáčou puchýře - pozor na spálení - z pánve přendejte na připravený talíř a zakryjte vlhkou utěrkou

- takto upečte na pánvi všechny připravené díly těsta, poslední placku byla z posbíraných okrojků

- pokud nebudete jíst hned, nechte vychladnout, poté sundejte utěrku a talíř či samotné placky schovejte do použití či druhého dne do igelitového sáčku či tašky